V čem je specifické vzdělání a úkol lékaře ve vztahu ke spiritualitě?

Můžeme říci, že přístup lékaře je metodologicky reduktivní, což znamená, že se ve své metodě lékař omezuje (redukuje) na vidění jen nějaké části celku lidského života. To je naprosto v pořádku. Lékař je vzděláván a připravován v prvé řadě na řešení tělesných obtíží pacientů. Ovšem i tyto tělesné obtíže pacienti prožívají, zasahují jejich psychiku, promítají se i do roviny vztahů s druhými lidmi, mají tedy sociální dopady a ovlivňují také vnímání smyslu, tedy spiritualitu. A lékař není nemyslící profesionální stroj. Je to člověk, který při své práci vnímá druhého člověka nejen jako objekt lékařských zákroků, ale celostně. Avšak jeho hlavním úkolem je léčit tělo. Duševní rovnováhu nechává psychologovi, sociální oblast sociálnímu pracovníkovi. A podobně je tomu se spiritualitou. Samozřejmě nejde o několik izolovaných odborníků, kteří si předávají před pacientem slovo. I sociální pracovník se má zajímat o zdraví, ale není lékař. Každá z profesí prostě musí brát ty druhé vážně, ale snažit se to své dělat v rámci celku, kterým člověk je. Vnímání spirituálního rozměru člověka tedy k lékařské práci patří, ale její řešení může přenechat např. nemocničnímu kaplanovi.